Seznámení s knihovnou
    Knihovní řád
    Kde nás najdete
    Historie
    Fotogalerie + kronika akcí

 Služby
    Půjčovna pro dospělé
    Půjčovna pro mládež
    Knihovna Sever
    Služby knihovnám

 Kontakty
    Městská knihovna
    Knihovny regionu

 Odkazy na www

 Katalog

 Výroční zpráva

Ze starého Šumperka

Počátky české veřejné knihovny

V Šumperku hned v prvních dobách (měsících) mladé republiky se v letech 1918-19 organizovaly tyto spolky: odbor Národní jednoty, tělocvičná jednotka Sokol a jednota České obce legionářské (vedle odboru KČT). Tyto tři spolky si pořídily knihovny pro své členy - čtenáře (odbor Národní jednoty dostal základ z ústředního výboru v Olomouci a darem od členů, Sokol od mateřské jednoty v Hradci Králové a z jiných darů a legionáři asi nákupem i dary - nemám už po ruce zápisy a seznamy knih z tehdejších dob). Knihy byly opatřeny razítky spolků a uchovávaly se nejprve v malé spolkové místnosti tehdejší Besedy (první české restaurační místnosti na bývalém Eichelbrennerově náměstí - dnes vedle Domu obuvi - dům byl majetkem p. Horáčka, rolníka z Chromče). Knihy půjčoval členům profesor tehdejší české reálky František Bayer. Po vydání zákona o povinnosti zřizovat veřejné knihovny v obcích z prostředků obecních (podle počtu obyvatelstva, tuším, 70 hal. na hlavu) došlo k tomu, že německá obec šumperská musela zřídit českou veřejnou knihovnu z obecních prostředků a poskytnout jí místnost - skladiště i půjčovnu r. 1926. Touto knihovní místností byla tmavá světnice s oknem do dvora staré kasárna ve dvoře bývalého dominikánského kláštera (dům německých hasičů). Jednání nebylo s německou radnicí hladké, ale nakonec přece byla místnost poukázána, stolař postavil dřevěnou polici na knihy a část pro čtenáře oddělil od "pracovní" části knihovníka dřevěnou přepážkou (teprve v pozdějších letech si zakoupila knihovna ocelové regály od fy Vočka v Praze). V této knihovně našla umístění také skříň s knihami státní obvodové knihovny, zřízené ministerstvem školství r. 1925 jako základu pro kolekce 20 - 30 knih půjčované do menšinových knihoven, neboť ty neměly vlastně z čeho nové knihy pořizovat. Podle potřeby přijížděli menšinoví knihovníci do Šumperka vrátit staré a odebrat nové soubory (soubory putovaly ve standardních malých nebo větších skříňkách - nebo je knihovník vypravoval na dráhu sám). K této české veřejné knihovně ve staré klášterní budově přiřadily jmenované tři spolky na smlouvu své knižní majetky a knihovník (tj. profesor Jan Springer, autor článku - poznámka redaktora) z nich půjčoval zájemcům (i nečlenům) knihy. Základ pro českou knihovnu z peněz obecních dalo ministerstvo školství svým početným darem. Knihovny Sokola a legionářů se již nerozmnožovaly, odboru Národní jednoty ještě nějaký čas.

Knihovna byla jednou z radostných skutečností šumperské "menšiny", nelezla oblibu u českého obyvatelstva: půjčovalo se dvakrát v týdnu, ve středu a v pátek pro mládež i dospělé. Velký vzrůst knihovny nastal, když knihovník svým výkladem ustanovení knihovnického zákona donutil obec vyplácet na českou knihovnu alikvotní část podle počtu českého obyvatelstva z celkového rozpočtu na německou knihovnu (s platem německého knihovníka aj. udržovacími náklady. Tenkrát knihovna vzrostla velice, takže v době zániku čs. Státní moci v Šumperku měla v r. 1938 na pět tisíc svazků (koncem r. 1936 4.345 svazků). Počty výpůjček byly každoročně vyšší, zvláště chuť mladých čtenářů byla chvályhodná. Celoroční bilanci knihovny podával knihovník na valné hromadě nejkompetentnější organizace, tj. mužského odboru Národní jednoty, a sklízel za ni obyčejně pochvalu, neboť dovedl mrtvá čísla půjčovní oživit. Knihovna si vydala i tištěný seznam. Opakuji, to byla radostná skutečnost české šumperské společnosti. Však jsou ještě pamětníci z té doby (z dětských čtenářů jsou dospělí mužové a ženy, z dospělých šedivé hlavy), kteří vděčně české knihovny vzpomínají.

Pak přišel podzim 1938. Mobilizace, rozhodnutí mnichovské, odchod z města státních úřadů - a knihovník přijal návrh vojenské posádky, že ona svými povozy přestěhuje knihovnu do nejbližší české obce. Knihovník dal naložit bývalé spolkové knihovny i státní obvodovou a knihy darované státem, ale část pořízenou z peněz obecních nechal v místnosti knihovní. Knihy byly složeny v budově nové školy v Sudkově a - ponechány laskavému osudu - neboť i Sudkov a jiné obce až po Litovel byly zabrány do říše. Už po zabrání Sudet dostal knihovník do Olomouce zprávu, že jedním z prvních činů německých okupantů a jejich ordnerů bylo vynesení českých knih na pole a jejich spálení. Knihy ponechané v Šumperku stihl jistě stejný osud: ve sběru. Zachovaly se jenom knihy rozpůjčené u čtenářů.

Pálení, zamazávání závadných míst a vytrhávání listů bylo zvykem nejen mezi Čechy, i jinde a jindy se tak dálo. A přece hlas a duch knih jako by byl "knih hubitele" vždy potrestal a vrátil knihovnám jejich spravedlivé místo v dějinách kulturních národů. Přeji nynější knihovně šumperské krásné a účelné místnosti i pro veřejnou čítárnu a radost z práce, jakou jsme za poměrů materiálně přeskromných měli my - staří.

Jan Springer: Ze starého Šumperka
Počátky české veřejné knihovny
Vlastivědný slovník severní Moravy sv. 17, Šumperk 1969, str. 53-54

Zpět    Hlavní stránka